A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Indie - Průvodce

Indická historie je velmi bohatá. Její počátky sahají až do doby 3 tisíce let před naším letopočtem. Městská kultura, Kastovní systém, Dynastie Čólů, Indie ve 13.-15.století, Mughalská říše, Evropané v Indii, Východoindická společnost, Protikoloniální hnutí, Nezávislost Indie, Druhá polovina 20. století

Městská kultura 3 tisíce let př. n. l.

Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. V této době se objevila vyspělá městská kultura zvaná harappská, která se rozšířila přes údolí řeky Indus a severozápad Indie až ke Gudžarátu. Jsou pro ni charakteristická města s monumentálními cihlovými stavbami, pravoúhlou sítí ulic širokých 9 až 14 metrů a dobře provedená síť kanalizací.

Archeologické nálezy prokázaly, že obyvatelé těchto měst měli již i takové vymoženosti jako koupelny a klozety. Ve městech nebyly nalezeny žádné paláce ani chrámy. Největší nalezenou budovou je sýpka se systémem větracích průduchů a hala, jejíž účel není znám. Uprostřed města byl navršen pahorek, na němž byl umístěn bazén s rozměry 11,7 X 6,9 metrů a hloubkou 2,4 metrů. Byl dokonale vyzděn pálenými cihlami spojenými nepropustnou živicí.

Písmo

Písmo harappské kultury se zachovalo jen na otiscích pečetidel, které obyvatelé používali k označení hliněných destiček, jimiž uzavírali pytle při obchodování. Toto písmo dosud nebylo rozluštěno (na jeho zkoumání se podílel i Bedřich Hrozný). Pozůstatky těchto měst můžete vidět v Gudžharátu v Dhólavíře a Lotharu. Kolem roku 1 800 př. n. l. postihl tuto vyspělou kulturu úpadek.

Kastovní systém

Okolo roku 1 500 př. n. l oblast Indu osídlili Árijové, kteří se přistěhovali ze Střední Asie. Árijové se zabývali převážně pastevectvím a zemědělstvím. V této době je také doloženo první sociální rozdělení do kast. Kastovní systém, základní struktura hinduistické společnosti, původně vycházel z povolání, ale později se stal dědičným.

Na vrcholku tohoto systému stáli brahmáni (kněží), pod nimi kšatríjové (válečníci a vládci), dále vaijšjové (zemědělci a obchodníci) a na konci šúdrové (sloužící). Pod všemi těmito kastami jsou dalitové, kterým se dříve říkalo nedotknutelní. Z jejich řad jsou dodnes metaři anebo čističi latrín. Uvnitř jednotlivých kast jsou tisíce džatí (rodin). Ještě dnes má v Indii kastovní systém velký význam.

Dynastie Čólů

Tato dynastie patří k nejvýznamnějším a vládla jižní Indii v 9–13. století. Za její éry dosáhla nebývalého rozkvětu architektura a literatura. Byly vybudovány velkolepé chrámy, které se staly centry hospodářského, společenského a kulturního života. Čólové byli nejen výborní obchodníci, ale také válečníci. Vysílali námořní výpravy s cílem vyplenit Maledivy, Srí Lanku, Malajsii, Sumatru a Jávu.

Dnes můžete obdivovat monumentální Brihadíštvárův chrám v Tančávúru, bývalém sídelním městě králů.

Indie ve 13.--15. století

Indie, která byla v tomto období zmítána neustálými vnitřními boji mezi jednotlivými královstvími na severu a jihu subkontinentu, se stala snadno zranitelnou vůči útokům zvnějšku. Od 11. století podnikali muslimští turečtí panovníci vpády na území Indie. Někteří z nich zde zůstali a na porobených územích založili své dynastie.

S nimi se zde usídlili také umělci, učenci a obchodníci a obohatili tak původní indické umění o nové prvky a myšlenky islámského světa. Byly zaváděny nové metody v zemědělství, zavlažování, umění a řemeslech. V tomto období také vzkvétal obchod s Íránem a dalšími arabskými zeměmi, Čínou a Evropou. Z historických podkladů je patrné, že v této době bylo Dillí největším městem islámského světa na východě.

Mughalská říše

Základy mughalské říše položil svým vpádem ze Střední Asie princ Bábu, vynikající bojovník. Mughalové vládli Indii více než 300 let a v době největšího rozkvětu se jejich říše prostírala od Kandaháru na severozápadě až k Bengálsku na východě, od Kashmiru na severu až po Dakším na jihu. Za jejich vlády dosáhla architektura nebývalé krásy, která v sobě spojovala to nejlepší z islámských a hinduistických tradic. Za zmínku stojí slavný Tádž Mahal .

Smrt císaře Aurangzéba v roce 1707 předznamenala pád této velkolepé říše. Jeho následníci byli slabí a hospodářství v troskách. Toho využili mnozí místní vládci a začali zakládat nezávislé státy. V tomto období se na scéně objevuje i několik dalších mocností. Na severu to byli Sikhové , původně náboženská obec, která zabrala rozsáhlá území ve státech pod Himalájemi – Pandžábu a Dammú.

Evropané v Indii

Za dynastie Mughalů se do Indie dostali i evropští obchodníci. Aby mohli založit svá obchodní střediska v Indii, skupovali půdu. Různé obchodní skupiny se často pouštěly do svárů nejen mezi sebou, ale i s indickými panovníky.

Své obchodní továrny zde zakládali Portugalci, kteří přišli první, Holanďané, Francouzi a Angličané. Portugalci přišli o většinu svých území (s výjimkou dnešního státu Goa ) do konce 17. století. Velké konflikty mezi Francií a Anglií v jižní Indii vrcholily v letech 1740–1763 v takzvané karnátacké válce. Zvítězili v ní Angličané a Francouzi pozbyli území až na několik malých osad.

Východoindická společnost

Na severu Indie získávala výsadní postavení anglická Východoindická společnost. V roce 1757 se stal bengálským guvernérem Robert Clive. Od roku 1773 začal anglický parlament uplatňovat svůj vliv na Východoindickou společnost. Mezi pravomoce generálního guvernéra spadala i kontrola všech území spravovaných Východoindickou společností.

Za působnosti generálních guvernérů pokračovalo rozpínání Britů v Indii doprovázené častými válkami vedenými proti jednotlivým panovníkům. Státy byly podmaněny a v rámci subsidiární aliance musely indické státy dovolit usazování britských úředníků ve svém státě a vydržovat britskou armádu.

Východoindická společnost vyvážela z Indie suroviny do Anglie a naopak dovážela strojově vyráběné zboží. Indičtí řemeslníci tím trpěli, protože levnému zboží nebyli schopni konkurovat a řemesla i města chudla. Mezi indickým obyvatelstvem rostla nespokojenost.

Pax Brittanica

V roce 1857 vypuklo velké povstání. Tisíce lidí se vydalo směrem k Dillí . Povstání bylo potlačeno, jeho vůdce poslán do vyhnanství a jeho synové popraveni. Britové nakonec převzali moc i nad ostatními povstaleckými enklávami a tím skončil první velký protest proti Anglii.

Po tomto povstání byly položeny základy britského panství – Pax Brittanica. Parlamentním zákonem z roku 1858 skončila vláda Východoindické společnosti a byla nahrazena místokrálem. Britská Indie spravovala významnou část indického subkontinentu, a i když jejím prvotním cílem byl ekonomický zisk a politická kontrola nad územím, povedlo se jí politicky sjednotit ovládané území, zavést západní způsob vzdělávání a vybudovat rozsáhlou železniční síť.

Protikoloniální hnutí

Přesto se od roku 1857 Indové snažili o založení indického národního kongresu a dožadovali se autonomie. Roku 1919 při protestu proti nedodržování občanských svobod v Armitsaru britská vojska střílela do davu neozbrojených lidí. Zemřelo více než 300 osob a Indové se spojili v boji proti nadvládě Britů.

V roce 1920 se stal vůdčí osobností indického protikoloniálního hnutí Máhátmá Ghándí. Kouzlo jeho osobnosti a schopnost vcítění se do života chudých Indů přispělo k tomu, že se boj za svobodu změnil v celonárodní odpor proti Britům. Zpočátku bylo hnutí za svobodu tvrdě pronásledováno, ale po 2. světové válce už Británie, vyčerpána hmotně i morálně, neměla sílu prosadit svou vládu.

Nezávislost Indie

Nakonec se v roce 1947 vzdala své působnosti v Indii a Indové mohli oslavovat vznik nezávislé Indie. Oslavy však poněkud kazil fakt, že indický subkontinent se rozdělil na dva státy – Indii a Pákistán. Následoval největší exodus lidstva v novodobé historii. Tisíce hinduistů se stěhovalo z muslimského Pákistánu do Indie a naopak. Obecné nepokoje v tomto období znamenaly smrt pro tisíce nevinných lidí.

Po získání nezávislosti Indie sjednotila na 550 knížecích států. V roce 1947 mezi Indií a Pákistánem vypukla válka o přistoupení knížecího státu Kashmir k Indii. Dodnes je tato oblast politicky neklidná a pro její návštěvu je nutné speciální povolení. Když byl v roce 1948 Gándhí zavražděn, způsobila jeho smrt oběma stranám takový šok a zármutek, že se nakonec dohodly na řešení konfliktu smírnou cestou.

Indie v druhé polovině 20. století

První ministerský předseda Džaváharál Nehrú položil základy moderního demokratického státu se světským řízením, politickou neutralitou a plánovaným hospodářstvím. V roce 1962 byla severovýchodní Indie napadena Čínou. Indie se útoku ubránila.

Když v roce 1964 zemřel Nehrú stala se po něm ministerskou předsedkyní jeho dcera Indra. I ona dále pokračovala v levicové politice svého otce a podporovala chudé. Indickým princům odebrala jejich tituly a finanční příspěvky na krytí jejich osobních potřeb.

V témže roce pomohla v boji východního Pákistánu proti západnímu Pákistánu. Následkem těchto bojů vznikl Bangladéš. Indira Gándhíová díky této pomoci oslabila svou pozici a v dalších volbách byla poražena. Indický národní kongres tak na čas ztratil vliv.

V roce 1980 se Indira Ghándhíová a Indický národní kongres znovu ujaly vedení státu. V roce 1984 byla Gándhíová zavražděna sikhskými separatisty.

Po její smrti syn Rádžův úspěšně zahájil liberalizaci ekonomiky. Hospodářská reforma spočívající v podporování soukromého podnikání a vstupu zahraničních investic pokračovala i po jeho smrti v roce 1991, kdy byl zavražděn tamilským separatistou ze Srí Lanky. V roce 1996 se ujala moci řada vládních koalic s hinduistickou nacionalistickou Bháratíj v čele.

Indie 1857 (nahrál: admin)
Indie 1857

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA